ÚVOD / Blog / Jaké je to znovu studovat po dvaceti letech?

Jaké je to znovu studovat po dvaceti letech?

Vrátit se po více než 20 letech na vysokou školu jako student. Studovat školu a obor, který nutně nepotřebuji k práci a v situaci, kdy mě žádný zaměstnavatel, situace na trhu ani jiné okolnosti nenutí. Rozhodnutí, které vyvolává reakce přátel od „Jsi vážně dobrej“ až po „Jsi naprostej blázen“.
Může se to zdát zvláštní, ale moc jsem neváhal. Neváhal v rozhodnutí, zda studovat či nikoliv, ale ani v tom, jakou školu si nakonec vybrat.
12 let v IT, 7 v marketingu a komunikaci. Vlastní firma. Dva obory a situace, kde je nutné učit se každý den. Knihy, články, podcasty, přednášky, konference, školení, ale i inspirující kolegové nebo konkurence. Nové informace každý den. Možnost si vybírat a vstřebávat právě ty informace o které máte největší zájem. A přesto tomu něco chybí. V mých očích dvě složky. Tou první je ucelenost. Občasné zaváhání „opravdu se musím učit i tohle“, které se nakonec spojí v pocit „a teď to do sebe všechno zapadá a dává smysl“. Druhou složkou je akademická půda. Možná je to nostalgie, ale atmosféra vysokých škol, setkávání s lidmi, kteří mají své přesahy od tvrdého světa businessu je prostě obohacující.
Rozhodnutí studovat tedy nebylo složité a ani nepřirozené. Oproti „tenkrát“ je úžasná možnost výběru. V 18 letech jsem měl jasno. Vlastně o dost dřív. ČVUT. FEL ČVUT. Co taky jiného… Před pár měsíci jsem se do „své“ školy vrátil. Podívat se. Vypadalo to, jako bych tam nebyl jen jeden den nebo maximálně dva. Stejné prostředí, stejná kantýna, stejné nástěnky, stejně nedobytné studijní oddělení. Stejná anonymita i odstup. A určitě některé nové projekty, nové informace. Krásná vzpomínka. Ale byl jsem si hned jistý, že tohle má být jen vzpomínka.
Hledal jsem něco jiného. Prostředí a atmosféru, kde se moderní věci nejen učí, ale také prožívají. V prostorách Unicorn College se už nějakou dobu pohybuji. Vidím studenty, jak diskutují dávno po skončené přednášce, jak odpočívají ve Fatboy, jak pracují na školou podporovaných projektech, které běžná firma nezíská (S Unicorn College do CERNu I.). Těším se na streamované přednášky i na to, že všechny informace najdu na jednom místě, v jednom systému. To je ta atmosféra, kterou čekám od moderní vysoké školy.
Znám trochu i prostředí „velkého“ Unicornu. Společnosti, která nemá jen společného majitele, ale také vzájemně, s Unicorn College, sdílí a rozvíjí ty nejlepší informace o tom, jak vyvíjet software a jak úspěšně řídit více než 1 700 lidí a projekty v 25 zemích. A to je to, co u soukromé vysoké školy hledám. Důkaz místo slibů. Jestli se zde naučím špetku z toho, co znamená kontinuální růst, tisíce úspěšných projektů, bude to stát za to.
Volba byla tedy jasná.
A jaký je ten návrat?
Jsem na začátku. Na začátku, kdy oceňuji to, že výuka probíhá v jasných blocích. Jeden víkend za měsíc. Možná náročné, ale jde to plánovat. Líbí se mi ochota a komunikace studijního oddělení (to je velký nezvyk) i celkový přístup nejen ke studentům kombinované formy. Jsem rád, že veškerou komunikaci i přístup ke studijním materiálům vyřeším odkudkoliv, kdykoliv.
Je jasné, že bez podpory rodiny (čas a podmínky pro studium) a dobré úvahy na začátku, studovat ve více než 40 letech nelze. Na druhou stranu nejen reálné výsledky Unicorn College, ale zejména přístup vyučujících mě přesvědčuje, že kdo je téhle škole ochoten něco dát, tak také mnohé získá. Získá, možnost ji úspěšně dokončit, ale také spoustu informací, které ani na těch nejlepších konferencích nejsou.
Co bude dál? Za rok se těšte na pokračování, jaké je to zvládat malého syna, malou firmu a velký sen „ještě si něco vystudovat“ dohromady.
Jan Hanuš,
student oboru Ekonomika a management